Vyrážíme na cestu
V klidu jsem přiložila na oheň a ulehla do svého tee-pee, když jsem zaslechla ten snad nejhorší zvuk, který můžete zaslechnout v letních amerických večerech. Jako snad každý z indiánů, i já jsem poznala bojový křik démona zvaného Chlup. Rychle jsem oblékla svou tuniku, vyběhla z tee-pee a bleskově vyskočila na svoji apaloosu. Rozeběhla se k východu, po ztezce, jež vede do nedalekého města se železnicí a obydleném je zřídka. Už jsem za sebou slyšela tu hrůznou píseň démona Chlupa...
Rodičky, rodičky
kdopak vám dal plod?
Doktůrek, maličký, a nebo strejda cvok..?
Pobídla jsem apaloosu do trysku. Zděšený kůň už skoro podléhal té podmanivé, zdánlivě veselé písni, která projížděla i mou páteří a pomalu mne ochromovala. Ohlédla jsem se. Stvůra už visela ve vzduchu, sotva metr nade mnou - opeřený ještěr s rozšklebenou, úlisnou mordou a démmonickýma očima. Když Chlup spíval, mezi křivými, zkaženými zuby prokmitával jeho rozeklaný hadí jazyk. Už ke mně vztahoval své dlouhé, špinavé spáry... Ohnala jsem se loveckým tesákem, dost na to, aby se Chlup stáhl, ale ne dost na to, abych ho odradila. Bodavý zpěv se změnil v odporný jek. Znovu jsem pobídla koně. Chlup mocně máchl šupinatými křídly, aby nás dohnal. Už se po mě znovu natahoval... A vtom najednou zabrzdil a zůstal daleko za námi. V uších mi nadále zněl jeho skřek, když jsem apaloosu zabrzdila a sledovala Chlupa, jak se otáčí a letí pryč. Všimla jsem sy silluety vysokého muže, kterého jsem před chvílí jen těsně minula. Byl to dozajista šaman, poznala jsem to podle jeho péřových ozdob, prapodivných slov i gest, která vysílal k Chlupovi. Pak se otočil a bez jediného ohlédnutí odešel. Na chvíli jsem popadala dech, než jsem znovu pobídla koně (nyní už jen krokem) k městu.
Vhodný vlak, do kterého jsem mohla zapadnout i s koněm a odjet tak daleko, aby mne Chlup nenašel, mi jel až ráno, takže jsem prozatím zapadla do saloonu. Díky hluku jsem skoro zapoměla na tu rozechvělost, kterou Chlup působil. Brzyráno už jsem se ale rozhodla odejít, abych alespoň zatím uklidnila i svou milou klisnu Caru.Cara je hnědá grošovaná apaloosa s bílými fleky a černou hřívou. V tom jsem zaslechla kroky. Otočila jsem se jako blesk připravená se bránit - indián za mnou mi byl ale dobře známý a nejspíš bych na něj první nezaútočila. "Šedý mamute!" S Šedým mamutem se znám již dlouho, i kdyýž jsme se poslední dobou moc neviděli. Bylo mi ale známo, že zběhnul... Nebo snad ne? Podle nejnovějších zpráv sloužil jako šaman a ochránce pro Lízlou Tvář, bývalou otrokářku. Prý kdysi mívala sestru, ale o té se už také nic nevědělo - prý provedla něco strašného a pak zmizela. "Lízlá Tvář na tebe čeká v saloonu." Oznámil svým obvyklým škrobeným tónem. Já nad tím jen pokrčila rameny aa vyrazila zpět k saloonu. Mezi spoustou lidí by se snad o nic nepokusila... Pak mi něco došlo a zastavila jsem se. "Ty jsi mi pomohl proti Chlupovi!" Vyrazila jsem ze sebe. Ale když jsem se otočila, Šedý mamut už byl pryč...
V saloonu byl stejný rozruch, jako když jsem odcházela. U jednoho stolu seděla postarší indiánka s rozježenými vlasy. Upřímě ji nesnáším od chvíle, kdy jsme se poprvé setkaly. Ten kyselý výraz bych poznala kdykoli - nebyl to nikdo jiný, než Lízlá tvář. Nenápadně mi pokynula, abych šla blíž. Poslechla jsem. Lízlá Tvář měla velmi vážný výraz.
"Vím, co se dnes v noci událo. Mrzí mne to."
"Ty jsi poslala Šedého mamuta!"
"Ano, já ho poslala. Tušila jsem, že se stane něco takového. Věř mi, chci ti pomoci. Spolu s Šedým mamutem dokáži Chlupa zastavit. Vím o místě, kde nemá tak velkou moc a společně ho zastavíme."
"Jedna otázka - proč kvůli tomu chráníte mne?"
"Nevěřím, že si zasloužíš, být Chlupovou obětí. Jsi na to příliš mladá a chytrá."
"Tak mladá a chytrá? Myslíš, že budu pro svět prospěšná?"
"Jistě!"
To si vážně myslí, že jsem tak pitomá?!
"A teď pravdu. Byla jsem tvůj otrok. Jeden ze stovek. Nelži mi, že jsem pro tebe vyjímečná. Jaký je pravý důvod?"
Lízlá Tvář se odmlčela.
"Chlup o tebe jeví zájem. Půjde za námi, když s námi půjdeš i ty."
"Hmm... Takže pro vás jsem jen návnada."
"Ne! Vlastně... Ano..?"
"Jasně. To už dává větší smysl. Fajn, beru to. Ale moje Cara jde s námi!"
Lízlá tvář se rozhodla smlouvat. Díky jejímu protivnému vystupování a mé silné neochotě se v čemkoli podřídit naše smlouvání brzy přešlo v divokou hádku
O několik hodin později