NOVÉ JITRO
Na druhý den ráno mne dokázal probudit jen drsný řev vůdčího elfa Weranikla. "Vstávat!" Jen jsem zasténala, naštěstí Sowilla rychle odpověděla. Opatrně jsem se nohama dotkla země. "Od země mi navlhla deka!" Zakňourala Sowilla. Uchechtla jsem se. "Určitě to navlhlo od země? Totiž... Jestli ano, jaktože máš navlhlou deku jen ty?" Sowilla zčervenala a už nic neřekla, jen vyběhla ven, dál ode mne. Pokojně jsem se uvelebila ve svém také mokrém loži. No co, jako sranda to bylo fajn... Když se v mých nohou opět ozvala bolest, cukla jsem sebou a zasténala. Dobře, ty boty co včera si už nevezmu...
x x X x x
Snídaně? Dobře, ta celkem ušla. Nyní u rušné cesty čekáme na dovezení koní, na kterých se máme dostat k jisté skále, na které má ležet základna. Teď posedáváme na ztezce a několik elfek po sobě hází štěrk. Nohy v kozačkách omotané vrstvou obvazů už moc nebolí. Snad to zvládnu.
x x X x x
Tak dobře, zvládli jsme to. Jsme na vrcholu. A teď se držte! Je tu...
(chvilka napětí)