Depresivní jednorázovka z pohledu bestie
Čáu, tak jsem se na to tady chtěla vykašlat (kvůli závratné neaktivitě, protože to zřejmě nikdo nečte. Jestli se někomu jen nechce něco psát veřejně, email kosasmrti@email.cz je Vám k dispozici) ale teď jsem na stránky omylem najela a koukám že jsem tu dnes dvanáctej člověk, tak jsem chtěla něco napsat a našla tohle, asi jsem to zapoměla zveřejnit. Je to spíše pro ty, kdo znají vikingské legendy. Je to Ragnarok z pohledu Midgardsormra.
Raven de Night
Nešťastně brázdil oceán. Gigantické smyčky jeho těla měnily proudy a ocasní ploutev rychlostí pohybu zahřívala vodu. Nevěděl, jak je to možné, nepotřeboval to vědět, ale vzpomínal, jak mu to otec vysvětloval. Prý to má něco společného s třením, ale Midgardsormr tehdy moc neposlouchal. Užíval si posedávání na otcově klíně a lehké drbání pod bradou. Sotva metrové dráče roztálo vždy, když mu otec řekl zkráceně "Yörmi." Otec... Jak dlouho se s ním neviděl? Ta doba byla už velmi dlouhá. Ani žádného ze svých bratrů už léta nepotkal. Sestra ho občas navštívila v jeho podmořské jeskyni. Říkala, že Váliho a Narfiho už přivítala ve své říši, Fenrirsúlfr a táta byli prý spoutáni... A jeho malý, osminohý bratříček, který tátovi říkal "mami" tak dlouho, až Loki přestal protestovat? Ten stále slouží tomu, kdo je všechny spoutal a vyhnal. Had vztekle pohodil hlavou a zamířil k hladině, aby se nadechnul. Ucítil na tvářích vzduch, ale než se stihl nadechnout, pohltila ho obří vlna a smetla ho zpět pod hladinu. Udělal prá přemetů a vyplašil smečku žraloků, když se zorientoval, znovu vyrazil k hladině. Vlny se ho zase snažily smést, ale jeho už bouře nepřekvapila, a tak klouzal po vlnách jako zkušený surfař. Bouřkové mraky začernily oblohu, ale přesto tu bylo více světla, nežž u dna, a tak Yörmungandr setrvával nad vodou. Párkrát se potopil, aby se pak švihy ploutví nadzvedl pár metrů nad hladinu. Dopady jeho několik mil dlouhého a desítek tun těžkého těla způsobovaly hřmění a vlny tsunami. Obloha úplně zčernala a začalo pršet. Had zařval bolestí, když mu neobvykle kyselý déšť stekl pod oční víčka. Křečovitě sevřel oči. V absolutní tmě stejně nic neviděl. "Yörmi!" Navzdory dešti otevřel dokořán oči a otočil se za zvukem. Takhle mu říkat si dovolila jen jeho rodina. Spatřil obří loď, ozářenou pochodněmi. Viděl desítky lidských siluet, ale rozeznal jen dva tepy srdcí. Připlul blíže, sestra se naklonila nad vodu a pokusila se ho obejmout, nedbaje toho, že jen jeho oko bylo větší, než ona celá. Místo toho přepadla. Midgardsorm ji rychle, ale jemně pošťouchl zpět na palubu, kde ji Loki chytil, aby neupadla. Starší ze sourozenců upřel žluté oči na něj. Byl otrhaný a tvář měl tak zjizvenou, že ho syn málem nepoznal, ale přesto se usmíval a několika laskavými slovy se s ním přivítal. Loď přirazila ke břehu a mrtví bojovníci se vyhrnuli na pevninu. Nejbližší domy zachvátil požár. Hel vedla svou armádu k Asgardu. Heimdall je dál odmítl pustit, a tak had v následujícím zmatku jen jednou zahlédnul Helu a Lokiho v souboji se zlatookým bohem, když je ozářil blesk. Midgardsormr zasyčel při vzpomínce na boha hromu, který se ho kdysi při rybolovu pokusil zabít. Jeho srdce zahořelo nenávistí. Opustil bojovou vřavu a vyplazil se na skálu, vzpřímil se tak, že se jeho hlava skoro dotýkala nebes a vyzývavě zakřičel. Odpovědí mu byl další hrom. Midgardsorm znovu zařval. Jak čekal, Thor se nenechal dlouho pobízet. Při dalším blesku se objevil nedaleko něj a roztočil ve vzduchu Mjollnir. Had otevřel tlamu připraven kousat a trhat. Zaslechl výtězné vytí svého vlčího bratra, které se vzápětí změnilo v bolestný skřek. Polekaně trhnul hlavou, na kterou v tom okamžiku dopadlo těžké kladivo. Midgardsorm se zazmítal, až se celý svět otřásl a vydal ze sebe uši rvoucí řev plný bolesti a nenávisti. Zhroutil se k zemi a zamlženým pohledem sledoval boha, který se o jeho čenich opřel nohou a chystal se k smrtícímu úderu. Vallhala už není, sejdeme se v Helheimu a tam budu mít navrch já! Zasyčel a připravil se vypustit smrtelný jed společně se svým posledním vydechnutím. Už neviděl Thora, jak po devíti krocích padl na kolena a pak se zhroutil, otráven jeho dechem. V jejich souboji nikdo nevyhrál. Síly obou protivníků byly tak vyrovnané, že jejich souboj nemohl dopadnout jinak, než smrtí obou.