Třaskavé Vánoce
Tak jsem se dívala, že od posledního příspěvku s Dumbumem uplynulo už minimálně půl roku. Uvádím pro to dva důvody: Zaprvé, většina povídek má aspoň sto zobrazení, ale ani jeden komentář a to člověka časem omrzí. Zadruhé, mám novou učitelku, která mi nedává dost inspirace pro povídky. Přesto mám Dumbuma ráda, tak sem budu dál přidávat, i když méně často. Za případné chyby se omlouvám, píšu to od šesti ráno, takže ještě tak trochu v limbu. I za to, že přidávám až po novém roce. Nebyl čas a nálada.
"Kód motýl! Kód motýl!" Ozývalo se chodbou. Všichni věděli, co to znamená. Motýl se stalo nejčastějším slovem žáků 4.B, které vyfasoval na začátku školního roku Dumbum jako svou třídu. Znamenalo "pan učitel se blíží a doutná." Byl tu taky kód "Miss mokrá kostra", který znamenal "pan učitel nese kyselinu." Reakce na tento kód byla samozřejmě okamžitá evakuace po požárním schodišti. Reakcí na motýla bylo připravit kýbl s vodou a chrstnout ho na učitele jen co bude ve dveřích, což také svědomitě učinili. Tak se stalo, že dva žáci dostali jedničku za práci v hodině ještě poslední den před Vánočními prázdninami. Pak si šel Dumbum sednout k čelu velkého stolu, který už včera udělali z lavic. Kapek vody, tedy spíše kaluží, které za ním zůstávaly, si nikdo nevšímal. Dumbum jim už při zavedení signálu "motýl" na začátku roku důrazně vysvětlil, že voda prostě uschne a tak se o ni nemá nikdo starat. Všichni tedy zasedli ke stolu a čekali, jestli jim Dumbum jako obvykle sdělí, co podpálil, vyhodil do povětří, rozpustil, naštval, snědl nebo komu nechal mezi limonádami lahev s žíravinou. Dumbum se nenechal dlouho pobízet a začal mluvit: "Od letoška nesnáším Vánoce. Představte si to: přijdu do sborovny a hned dostanu do oka škrpálem. Po zemi byla spousta jablek a uprostřed místnosti stál lavor s ořechovejma skořápkama a u něj seděla půlka sboru, vyřvávali a sázeli se. Chápete to? Oni začali sázet beze mě!“ Upil skořicovo jablkový čaj z hrníčku s usměvavým sluníčkem. „Acetonkyanhydrin na ně!“ Ulevil si. Pak pokračoval: „Starej Krtek to vyhrál. Netvařte se tak zmateně, určitě mu tak taky říkáte. No, potom chtěli lít olovo. Já to měl rozpustit.“ Zbytek si už žáci dokázali představit. Všudypřítomný zápach kouře jim v tom pomohl. Dumbum zase vyskočil na nohy a přiskočil k vánočnímu stromečku. S obdivným „Óóóó“ kolem něj obíhal. Obzvláště ho nadchly prskavky, jimiž byly větve ověšeny a malá keramická ozdobička ve tvaru loga Kiss, kterou jeden z žáků přivezl. Vypadal, že jeho nenávist k Vánocům opět pohasíná. Když začal žákům užírat cukroví ze svačinek a hodnotit umění maminek, tetiček a babiček, byla už spolehlivě zažehnána. Učitel se najednou zase vyřítil ze třídy, aly se vrátil se zapalovačem, kterým zapálil stromeček. Tedy, prskavky na stromečku, ale nakonec to vyšlo na stejno. Žáci, kteří byli od Dumbumovy minulé třídy už obeznámeny s tímto vánočním zvykem, v klidu rozestavěli židle do kruhu kolem hořícího stromečku a rozdali si dárky, než je zachvátily plameny. Po chvíli si už vzduchem šířila vůně hořícího jehličí, zpěv vánočních koled a šťastné výkřiky nad dárky, které splývaly v atmosféru, která se dá popsat jenom jediným termínem: Šťastné Vánoce.