TOREADORSKÝ SVETR
V pondělí vyjde další díl by měl vyjít další díl (ve třídě po těchto událostech) ;) Přeju hezké počtení.
Raven de Night
Nastal nejsmutnější den v roce - 1. Září. O půl osmé se začali na trávníku před školou shromažďovat žáci se smutně shrbenými zády a výrazy uprchlých a opět dopadených zločinců. Nad těmito trestanci se jako vězenští dozorci tyčili učitelé: U mikrofononu zamyšlený ředitel, který si probíral svůj proslov, vedle zástupkyně Dvacátá, měřící podezřívavým (a snad i sklamaným) pohledem spokojeného Dumbuma, a za nimi zbytek sboru až po dvoumetrového primitiva ve voném tílku a teplácích, tělocvikáře Pavla Skokana. Nyní s obvyklým přihlouplým výrazem svíral míč a mezi všemi okolo sháněl někoho, kdo by chtěl hrát vybíjenou, všichni ale na jeho výzvy reagovali výrazy jako: "Au! Blbče!" nebo: "Za co to bylo??" či dokonce "Tref mě ještě jednou a ten zpropadnej kopačák ti seberu!" A tak nakonec ta přívětivá hrouda svalů jen smutně sledovala, jak se chemikář v novém, čistě bílém plášti dohaduje s učitelem Velikým, které tlačítko na mikrofonu zmáčknout. Nakonec se svou doměnkou vyhrál a tak proslov začal. Po první čtvrthodině už všichni záviděli pospávajícímu Dumbumovi, který si už předem dotáhl židli. Po půlhodině mu došla trpělivost, vyskočil na nohy, Velikému vytrhl mikrofon a křikl do něj: "Vítáme Vás v novém školním roce! A teď malé překvapení z mého inventáře!" Zmáčknul druhé tlačítko na přístroji a hodil ho nejbližšímu druhákovi: "Drž to! Buchne ti to v ruce!" Chlapec smrtonosnou zbraň rychle hodil sousedovi, který ji obratem poslal mezi čtvrťáky. Nastala panická přehazovaná a mikrofon se blížil zpět k učitelům, kde se ho zmocnil Skokan."RAMBO STYLE!!!" Křikl šťastně a vyhodil pyrotechnickou hrůzu do vzduchu. Dumbum konečně zmáčkl spínač pečlivě schovaný v rukávu a mikrofon vybouchl. Po celé obloze se rozlil úžasný ohňostroj. Většina učitelů i Všichni již zvyklí žáci jen obdivovali Chemikářovo velkolepé dílo - výjimku tvořřila megera příšerná a Veliký. "Babo! Trhej!" Křikl na svou věrnou zuřivou zástupkyni, která se na učitele ochotně vrhla. Pak, když jí došlo, že Dumbuma s třípolním náskokem už nedoběhne, a také jak ji nazval ředitel, dodupala zpátky. Následný zápas připomínal býka a toreadora - až na to, že Dvacátá při útocích neskláněla hlavu. K zápasu se následně přidal i druhý toreador - Dumbum totiž rychle běžel zpátky, "aby o tu srandu nepřišel." Nějakým zázračným způsobem se mu povedlo ukořistit matikářčin červený svetr, pokřikoval Óle! A kroutil si imaginární knír - Tím Dvacátou vyprovokoval ke skutečnému býčímu chování. Odpovědnost za své tři kolegy převzal fyzikář Atom. Nejprve rozehnal fandící dav do tříd a poté vyprovokoval bojovníky řečmi o svých složitých vzorcích, takže se pustili do něj s výhružkamy, že "pokud nebude držet kusadla, dostane do brejlí." Atom se rychle skryl do bezpečí svého kabinetu a trojice osaměla na chodbě - pocuchaná dáma s vizáží vyvržené a lehce rozložené velryby, vážný muž v obleku a zamyšlený Dumbum držící rudý protržený svetr. Když zaregistroval, že Dvacátá na látku zuřivě zírá, vtiskl ji velikému a utekl do své třídy. Veliký znervˇozněl, vrátil svetr původnímu majiteli a tak rychle, jak mu to jen důstojnost dovolila, se vrátil do vlastní třídy. Dvacátá osaměla se svým svetrem a tak na sebe chvíli jen hleděli. "Maxmiliane Dumbume," zasoptila tiše matikářka, "tímto přísahám, že se ti za vše pomstím!"
"To mi slibuješ po sto padesáté osmé!" Ozvalo se od jeho třídy. Jak ji mohl slyšet?! "Ach, bože!" Zaúpěla."Ano?" odpověděl Dumbum nevinně. Chodbou se rozlehl výkřik ředitele: "DUMBUME!" "Už mlčím..."