Jeff the HouseBang?
No dobře, ten název... Jsem ráda, že se jmenuje, jak se jmenuje... Nevím, jak mi dnes půjde psát, ale neudělat DumBuma na haloween? Snad to bude trochu... Tématičtější než Shnilá dýně minulý rok :D no, enjoy!
"Do práce! Že je haloween, neznamená, že budeme sedět a vypouštět duchy!"Vykřikl Dumbum, jen co vešel do třídy. Prákl učebnicemi o stůl a stůl práskl o zem, jak mu ruply dvě nohy. Dumbum protočil očima a sebral učebnice ze země. "Tak, dnes je haloween. Bude někdo večer vyvolávat duchy, nebo tak? Nebudete? Ale jo, jen mi nelžete. Na to se chemie náhodou celkem hodí. Předvedu." Na lavici v první řadě položil kádinku s jakousi kapalinou. Stačilo pár úprav a vyvalil se z ní proud páry. Vypadalo to skutečně jako džin z láhve. Pak ukázal ještě něco jako minibombu, která zaplnila celou místnost těžce dýchatelnou mlhou. Dumbum prozřetelně otevřel dveře aby mlhu vyvětral. Příhodně se mlha valila přímo do kabinetu matikářky. Dumbum se s nevinným úsměvem posadil a čekal. Za chvíli se přihnala Dvacátá a začala nadávat. Dumbum si ji s klidem prohlížel a v odmlce na nádech, kterou byla po půlminutě Dvacátá nucena udělat, se zeptal: "To někdo umřel nebo dodržujete tradici haloweenských kostýmů?" Baba Příšerná zrudla. "Nechte mě hádat - to je satan? Ta rudá by sedla... Satan převlečený za jeptišku! Jo! Nebo... Ne?" Vrhl na dámu hororově zděšený výraz. Opatrně po lině posouval jezdící židli, aby byl co nejdál od toho démona... Dvacátá ho po chodbě následovala s pološíleným výrazem, s odstupem za ní i třída. Dumbum se nenápadně dostal ke schodům a Dvacátá si vítězoslavně založila ruce a zpomalila. Teď už nemáš, kam utéct... Dumbum vstal a hrdě vystrčil bradu. "TOHO BOHDÁ NEBUDE, ABYCH SE OMLOUVAL MATIKÁŘCE!!!" Zprudka vyskočil na židli, čímž ji odšťouchl ze schodů. Do půky schodiště dovedně balancoval, než seskočil a vrhl na matikářku výtězoslavný úsměv. Židle v tu chvíli narazila do zdi a rozletěla se na součástky. "Zastav ho!" Zařvala žena na procházejícího Atoma. Ten polekaně vytáhl lahvičku s prapodivným obsahem a mrštil ji po Dumbumovi. Ten se rychle sehnul před touto i dalšími ranami, sjel zbytek schodiště po zábradlí. Celá skupina se nahrnula k nejbližšímu oknu, odkud Dvacátá znovu začala házet směs. Nikdo nechápal, kde jí vzala takové množství, i když Dumbum si začal stejné nálože vytahovat z botasek a házet je zpět do okna. Zároveň nenápadně couval z dostřelu, načež zmizel ve křoví se zlověstným úšklebkem. Kdyby mezi sledujícími byl i někdo, kdo umí odezírat ze rtů (jakože nebyl) mohl by s dobrým dalekohledem rozpoznat jeho poslední slova:
"Já se vrátím."