Jdi na obsah Jdi na menu
 


Romantická večeře

13. 10. 2013

Tato povídka je spíše pro ty, kdo znají Kuroshitsuji

 

Grell nechápal, že ho Sebby pozval na večeři. Copak ho má vážně rád? Grell doufal, že ano. Dlouhé zrzavé vlasy si pečlivě sčesal, naleštil si brýle a teď si vybíral svoje nejlepší šaty. Nakonec si vybral jedny, které byly jasně rudé s černými lemy. Naleštil si červenočerné kozačky s vysokým podpatkem. Spokojeně ohodnotil svůj vzhled a šel čekat na ulici. Sebby ho měl za chvíli vyzvednout.

 

Sebastian se otráveně coural na sraz s Grelllem. Začínal Ciela tak trochu nenávidět. Poslat ho na schůzku s tím šílencem! konečně dorazil na místo, kde se měli potkat se Sutcliffem. Grell ale nikde. Najednou do něho něco vrazilo takovou silou, že se Sebastian zapotácel a padnul na zem. Visela na něm rudá smrtka neustále pokřikující: "Sebby! Ach, Sebby!" Sebastian ze sebe Grella s vypětím všech sil shodil a vstal. Grell se na něj okamžitě vrhnul znovu a pověsil se mu na krk. "Ahoj, Grelle," pozdravil váhavě. Grell mu pořád ještě visel na krku a hihňal se. Sebastian se z jeho sevření vymanil až po pár minutách a konečně vyrazili do luxusní restaurace. Najednou si Sebastian uvědomil, že se Grell nějak zpozdil. Jeho citlivý démoní sluch rozpoznal podivné cvakání. "Grelli?" Otočil se a Grell něco rychle schoval za zády. "Co se děje?" Ozval se nebezpečně milým hlasem. "Ehm... Nic, Sebby," Culil se Grell. Sebby se mile usmál; už mu to docházelo. "Grelli, nemusíš ten foťák pořád schovávat za zády." Grellův obličej se rozzářil štěstím, přiřítil se k Sebastianovi, přitiskl se k němu a zvuk se naplnilo cvakání fotoaparátu. Sebastian se přinutil k úsměvu.

 

Grell byl našený, než dorazili do restaurantu, už visel Sebastianovi na ruce a nepřítomně se usmíval. Do budovy ho už Sebastian vyloženě dotáhl. Grell se trochu probral, rozhlédl se a poznamenal: "Ach, Sebby, tady je to úžasný! Tolik číšníků a ta krásná hudba... I když tvým houslím se to rovnat nemůže, Sebby..." Sebastian se usmál. "Díky..." Přicoural se jakýsi číšník. "Obávám se, že už nemáme volná místa. Všechna, která obsaazená nejsou, jsou rezervovaná." Sebastian přikývl. "Mám zarezervovaný stůl." Chvíli řešili s číšníkem jejich rezervaci, než je zavedl ke stolu v zahradě se dvěmi židlemi. Na stole byl  prostřený bílý obrus, uprostřed stolu stála váza s květinami a naproti sobě u něj stály dvě židle. "Tak ať Vám s paní chutná," řekl Sebastianovi číšník a odkráčel. "Grell se zahihňal. Sebastian neměl chuť přít se s Grellem i číšníkem o Grellově pohlaví a nechal to být. Stejně měl být dnes dle přání svého pána na Grella milý. Kdyby tak mohl pozvat na večeři radši nějakou kočku... Třeba černou. Černé kočky měl rád, ale neměl rád červené smrtky. Teď ale neměl na vybranou. Trochu křečovitě se na Grella usmíval a podal mu jídelní lístek. "Vyber něco, zlato," řekl s neupřímným úsměvem. Trochu se bál, co Grell vybere, ale aspoň teď Grell chvíli vybíral a nemluvil. Nakonec obědnal mořské plody. Když jim je přinesli, Sebastian zaregistroval, že v celém velkém talíři jsou jen dvě ryby. Pustili se do jídla. Sebastian dojedl jako první a s lítostí se díval, jak Grell dojídá zbytky makrely. Nakonec se trochu protáhl a našpulil rty k Sebastianovi. Sebastian se k němu pomalu přibližoval, cítil Grellův zrychlený dech na své tváři... Zvedl ruku, sundal mu z očí brýle a políbil ho. Grell, který už v to skoro ani nedoufal, byl chvíli tak překvapený, že se ani nepohnul, ale pak mu začal polibek oplácet.Sebastian ho objal kolem pasu a pomalu polibek prohluboval. Grell cítil, jak mu démonův jazyk vnikl do úst. Nakonec se od něj přece jen odtáhl a popadal dech. "Ah, Sebby... Co to do tebe vjelo, Sebby?" Sebastian se na něj jen pousmál. "Chtěl jsem vědět, jestli nemáš v puse ještě zbytek té makrely... Bohužel." Grell se zatvářil tak nešťastně, až se Sebastian rozesmál. "No tak, já si dělal legraci..." Nedělal si legraci. Ale Grell si tak ppřál, aby si jeho Sebby legraci dělal, že ho ani nenapadlo, že by si Sebastian legraci nedělal. To Sebastiana uchránilo před jeho hysterickým výbuchem. Sebastian nechal dluh za večeři na svém pánovi Cielu Phantomhivovi. Když doprovázel Grella Sutcliffa domů, už byla tma a svítily pouliční lampy. Grell, který během večeře vypil trochu víc vína, než je zdrávo, už zase visel Sebastianovi na paži a hloupě se hihňal. V půlce cesty si uvědomil, že si zapoměl fotoaparát, takže se ještě společně vraceli. U cílu cesty se Grell ještě jednou zavěsil Sebastianovi na krk a políbil ho. Sebastian ho doprovodil až do jeho pokoje, protože Grell sám nebyl schopen vyjít schody. Nakonec se konečně dostal sám do Phantomhivského sídla. Mladý hrabě Ciel na něj ještě čekal na schodech. "Tak jak to dopadlo?" Zeptal se trochu škodolibě. Sebastian si povzdechl. "Celkem dobře. Učet je na Vás, můj pane." Poznal, že to Ciela trochu podráždilo. Kdyby se trochu zamyslel, uvědomil by si, že Sebastian Michaelis jako démon vlastně žádný svůj majetek nemá. Unaveně svého pána následoval po schodech, aby ho jako vždy ještě uložil do jeho postele. Grellova přízeň dokázala unavit i démona. Už se nemohl dočkat, až se trochu odpočine.

 

Poslední upozornění: Základní myšlenku Sebbyho polibku za účelem pátrání po jídle vymyslela má jistá kamarádka, která je na howrse pod přezdívkou Shinigami.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Na co nadpis? xD

(Raven de Night, 15. 10. 2013 16:09)

Díky, Shinigami xDxDxDxDxD

Nadpis! :'D

(Shinigami, 14. 10. 2013 20:23)

Hoy, je to super xD
Jeden z mála článků všech blogů, co jsem kdy četla dohromady, ze kterého jsem nemohla spustit oči :D