Skrýš
Sedíš za skříní,
schovaná za starými krámi které někdo kdysi vyhodil a bojíš se,
že tě tu najde...
že tě tu najde a zmlátí tě jako vždycky,
když mu nesloužíš jako hodná sestřička...
Schováváš se a doufáš,
že si od něj alespoň na chvilku odpočineš...
Schováváš se a doufáš,
že tě tu nikdo nebude hledat
a že tu budeš moci zůstat ještě dlouho potom,
co ostatní usnou...
Protože se bojíš vyjít ven...
Protože ven vlastně ani nechceš...
Protože kdyby jsi vylezla, musela by jsi něco dělat...a to ty nechceš...nic z toho...chceš být taková jaká jsi...né taková, jakou tě chtějí...
A když tě najdou,
budou na tebe křičet jaká jsi hnusná sestra, že neposloucháš svého bratříčka a neděláš, co mu na očích vidíš...a k čemu to doháje pak je? Pak se nemám cítit hrozně, když se ani u nás v domě necítím doma